Když se řekne slovo dikobraz, spousta lidí si vybaví toho malého hlodavce. Tento hlodavec ale určitě nikdy nevěděl, co je to remitenda. V té době vlastně vůbec nevadilo, že patřil k těm nejvíce nenáviděným komunistům. Byli totiž uvedeni jako vydavatelé a v čele seděl jejich soudruh.
Samotným zakladatelem byl Jaroslav Vojtěch, který patřil k nejlepším epigramikům té doby. Po druhé světové válce si vzal pod svá křídla pár lidí a díky autoru známé pohádkové knihy Ferdy Mravence, pana Sekory, vznikl název časopisu. Bohužel se ale po únoru zmocnili časopisu komunisté, ale i přesto si jej lidé stále kupovali.
Soudruzi ředitelé se pokusili vydávat i zakázané autory, kterým vymýšleli různé pseudonymy, čímž sice dost riskovali, ale není nikomu známo, že by na to nějak drasticky doplatili. Maximálně šli šéfovat někam jinam.
V časopise se objevilo spoustu známých jmen slavných kreslířů, ale i literátů. Samozřejmě je nelze vyjmenovat všechny, ale objevily se zde jména jako je pan Neprakta, BAPE, což byl krycí název pro Vladimíra Perglera a mnoho dalších. Určitě musíme zmínit i pana Švandrlíka, jehož humoristické romány dokáží pobavit i dnes.
I po sametové revoluci časopis Dikobraz ještě stále vycházel, ale jeho sláva již zanikla. Kupovalo se totiž jiné čtivo, které bylo dlouhá léta zakázané a nedostupné, takže to pro obyčejného člověka byla více než novinka. Právě z tohoto se Dikobraz nikdy nevzpamatoval. Nepomohla tomu ani změna názvu na Nový Dikobraz. Časopis byl definitivně pochován v roce 1995.
O několik desítek let později se pár dobrodruhů pokusilo o obnovení Dikobrazu, ale vzhledem k tomu, že vycházelo spoustu jiných časopisů, neuspěli.
V dnešní době už lze jen polemizovat, zda by dnešní generaci časopis chyběl. Možná by pomohl zaplnit mezeru, ale možná také ne. Otázkou ale zůstává, zda by inteligentním humorem mezi přisprostlými uspěl.