Můžete si velice často všimnout, že některé děti dnes neumějí ani správně uchopit naprosto běžné nástroje, se kterými dříve či později přijdou do styku – kladivo, vrtačka nebo třeba i šroubovák. Jedná se o velice častý jev, který se projevuje u čím dál větší populace. Jak je to možné a proč jsou i dnes tyto dovednosti užitečné?
V dnešní digitální době, kdy všechno obstará buď maminka nebo tatínek nebo stroj, tak se velice málo setkáte s dětmi, které by samy od sebe inklinovaly k řemeslným nástrojům. Těch bylo pomálu i dříve, ovšem dnes mají děti daleko méně šancí, jak se s něčím takovým seznámit, protože se to prostě ve školách již nevyučuje a doma s tím do styku nepřijdou, protože rodiče těchto dětí již sami takové znalosti nemají a nástroje často ani používat neumí.
K čemu je ale dobré něco takového vědět? Pro většinu dětí, které se mnohdy nestanou samostatnými ani po 18, takže proto děti, je samozřejmé, že když je třeba něco spravit nebo zatlouct nebo provést, tak zavolají maminku či tatínka a pokud to ví o ni, tak to je. V tom horším případě rodiče zavolají nějakého chlapíka, který tam naběhne a má to za půl hodiny. Šetří to čas i nervy, tak proč ne? Ovšem tatínek a maminka nebudou vždy nablízku a peníze také jednou mohou dojít. A spoustu věcí dokáže udělat každý z nás i bez pomoci, jen musí vědět jak.
Co ale dělat, abyste tyto znalosti nebo třeba i vášeň do dítěte dostali? Hra s kladívkem může být ideálním způsobem, jak dát dítěti beze strachu do ruky kladívko, ať tvoří. A nemusí to být ze začátku stůl nebo židle z Ikei, ale může to být třeba jen pěkný obrázek, který je „natlučen“ do prkna. Proč ne? Hlavně, když se dítě baví a občas se i klepne přes prsty. To je totiž to nejdůležitější a valné většině to klepnutí přes prsty i chybí.
